Posledního dne

6. ledna 2016 v 15:30 | Kuro Ai |  Psychoanalitika
"Posadila jsem se a začala si uvědomovat sníh padající na střešní okna v domě, který nebyl můj, na místě, kde jsem byla nikdo. Procházela jsem mírnou deziluzí mé vysněné skutečnosti, o níž jsem si vždy myslela, že je všudypřítomná pravda. Nebyla.
Vždycky jsem si myslela, že pokud budu hodně snít a malinko se snažit, posouvat se krok za krokem ke svému snu, vyhraji a vše bude plné štěstí, lásky a volnosti, ve větru bude vonět heřmánek a na nebi bude navždy slunce. Ne. Cesta za úspěchem se zdaleka nepodobá té vysněné skutečnosti. Úspěch není ani zdaleka tak zářivý.

A být nikdo znamená nic nebýt."


Toto bylo psáno zimu minulého roku jako začátek článku, který jsem nikdy nedopsala - který nikdy nevyšel. Být nikdo znamená nic nebýt. Co když ale člověk nechce zůstat nikým?
Samozřejmě, že v průběhu života se stanem někým ~ něco si prožijeme, začneme o sobě přemýšlet v určitých tvarech a barvách a pak se jednoho dne rozpustíme jako sněhová vločka, když přijde jaro. Nezapomene se na nás hned. Budou si nás pamatovat naši přátelé a lidé kolem nás. Bude si nás pamatovat naše rodina, známí a povědomí o nás budou mít i naše (pra)vnoučata, pokud si nějaká pořídíme. Ale tím to pak skončí. Bude stačit jedna další dekáda generací a nikdo nebude nikdy vědět, kdo byla nějaká Marie a nějaká Barbora. Pavel? Šimon? Jen jména na náhrobcích.

Nedávno jsem byla se svojí babičkou na hřbitově navštívit dědu. Není to dávno, co nás opustil a i tak už vím pouze to, že jednoho dne mé vlastní děti už o něm vědět nebudou. Možná budou znát to jméno a považovat ho za zesnulou rodinu, ale kdo jiný o něm bude vědět? Nevyslechnou si jeho vtipy a nepoznají, jakým skvělým člověkem byl - nebudou si pamatovat jeho klady, ani jeho zápory. Ale nikdo jiný o něm nebude vědět už nic. Ani to jméno jim přes ústa nepřejde. No a?

Vedle jeho náhrobku byl další. Chvíli jsem pozorovala to datum vedlejšího zesnulého s úzkostí, než mi došlo, čím mě tak uhranulo. Spala zde dívenka, která se narodila v roce 2001. Neměla šanci být na tomto světě dlouho, ba co. Neměla šanci ani nic dokázat! A třeba dokázala víc než my všichni… splnila si něco, co chtěla… byla spokojená…

Nevytahuju tato témata z důvodu, abychom se teď všichni zamysleli nad tím, jaký je život krutý, či snad někomu se může pozdávat, že se jí ulevilo, že nemusí znát krutosti tohoto světa. Vytáhla jsem to proto, abyste se zamysleli nad svými životy. Je tohle, to co právě děláme, vážně to, co chceme dělat?

Jo, znám to dobře - vím, že prokrastinace není jen v módě, ale je to závažný problém všech současného světa, že není lehké ji překonat, ale notak. Neříkejte, že to, co si sem tam každý představí - tu krásnou iluzi budoucnosti - že ji jen tak necháme, aby nám utekla. Jasně, že se nikdy nevyplní to, co si představujeme přesně tak, jak to bylo v naší mysli. Ale nějak se to vyplnit může. Někdy lépe, někdy hůře.

Jasně, že to zní jak zdlouhavý článek o tom, že se dostaneme k větě: "Žij dnešek, jako by to byl tvůj poslední den." Neříkám, že to není pravda, ale je tu dost silná pravděpodobnost, že se zítřka dožijeme, že? :D Tak proč nežít dnešek tak, abychom zítra byly o krok blíž ke svým cílům? :D

Uznávám, že spánek je super. Hry jsou super. Život je super. Neříkám, že je prokrastinace zase úplně špatná. Ale ztráta ambic - to už podle mého je špatné.
Být nikdo, nevadí.
Nevadí to do té doby, dokud máme ten sen stát se tím, kým chceme.
Proč se přetvařovat? Shazovat? Přizpůsobovat svůj vnitřní hlas?
Jasně, že občas to nejde jinak, přetvářka je vážně občas nevyhnutelná, ale nikdy by to nemělo ovlivnit ten hlas, který říká, že něco chce. Každý něco chceme. Tak proč prostě nevydat všechno na to, abychom si dali svých šest švestek dohromady a neposunuly se právě tímhle směrem?

Co je na tom tak těžkého?


Tak pojďme prostě směrem, kdy si posledního dne budeme moct říct, že náš život za ty útrapy, neřesti i radosti stál…, ne? :D

Vaše Kai :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 21:40 | Reagovat

Jsem to jenom já... nebo ještě někdo našel v článku odpovědi na všechny životní otázky? :3 xD
Pěkně napsáno btw.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama