Co psaní to život - pojďte si zanadávat!

11. října 2015 v 16:46 |  Diary
No, většinou když píšu, tak si neuvědomuji, že žiju ve skutečném světě. Mé minuty utíkají, mé srdce bije, můj dech proudí, ale v jiném vesmíru/v jiné realitě. Neříkám, že na to, kolik toho cítím při psaní, jsou mé povídky adekvátní tomuto pocitu, ale pro mě je to snad víc, než následná kvalita.

Problém je v tom, že jsem neschopně líný člověk, který je neschopný se skrze tuto lenost někam dostat :/ ano, ano. Co s tím nadělám?

Nejspíš nic. Jen se hrozně bojím, že si zkazím budoucnost. Že jedna překročená minuta za hranicí přijatelné prokrastinace mě zničí.

Je to možné.

Jsem srab.


Právě ten pocit mi nedovolí nejen si sednout a psát a dělat to všechno ostatní žití v jiném světě, co mám ráda, abych mohla relaxovat a pak se akivně pustit do jiných věcí. Ne. Mé psaní vždy začíná tím, že samu sebe přenesu do té reality, o níž jsem psala. A až poté můžu pokračovat v psaní. Většinou se jedná o časové rozpětí 1-10 hodin, kdy se tomu věnuju a uznávám, že toto je mnohem lepší, než trávit čas na fb, nebo u seriálů, či lipsingem a poflakováním se po pokoji apod. Prostě by se to dalo nazvat zužitkovaným časem. A dost možná bych si pak odpustila i tu jednu, dvě hodinky, které bych nevěnovala něčemu jinému, "povinnému". Ale ne...

Já jsem líná i psát.

Líná a ještě ke všemu srab.

Protože se bojím, že jakmile si sednu k tomu psaní, tak se od něj neodtrhnu a neudělám něco jiného, co bych mohla dělat. Nenajdu si doučování z anj, kvůli přihlášce do UK, nenajdu své vysněné maturitní šaty, neprodám své staré oblečení (rsp. ani nenafotím a nehodím na stránky), nestihnu přečíst knížky před uplynutím lhůty z knihovny, nekouknu se na psychologii, nezvládnu si udržet dobré známky, nezvládnu odmaturovat, nedokážu si uklidit, ani vytisknout fotky, abych si je pak mohla nalepit na zeď vedle postele, ne, ne, ne...

Nezvládnu tolik věcí, které bych mohla udělat, které mi permanentně leží v hlavě jako velká koule odpadu, kterou jsem líná vynést.

A místo toho, abych pracovala na její redukci, tak si píšu nadávající článek na blog - congra, K!! Jsi fakt geniální!



Zase krom toho, že jsem neschopná se pod tíží přeplněné ramky někam pohnout, tak se mám fajn :D
Ne, vážně, můj život je filmové drama, komedie, horor i Titanic zároveň (pojem Titanic zahrnuje jak romantiku, tak tragédii; dost pravděpodobně tento pojem ještě někdy uslyšíte, so :D) - což je super!!

Aspoň nemám čas se nudit - kdybych měla vypíchnout ty nejlepší body, tak: pokec s americkou hvězdou (bezfanynkovské, jen prostě takové to, heyy, whatss uup??), brečení u kafe nad šaty, různé funny storky - jakožto žebrání na bus, nebo zamilování se do prom šatů s kamarádkou, well - miluju svůj život, ale milovala bych ho víc, kdybych zredukovala tu bombu odpadků a měla najednou víc spare času a třeba si konečně zařídila kroužky a napsala svůj personal statement do přihlášek na vejšky...

Vážně... čas je hrozný parchant, ale prokrastinace o dost větší! :)







No, pokud si chcete na něco postěžovat, COKOLIV, napište nejdelší komentář, který umíte a vyříkejte si všechno tady - zanechte tu své noční můry, vztek, problémy a pokud máte doopravdy zájem si zanadávat na život společně se mnou, stačí mi v komentáři zanechat pouze mail a já už se Vám ozvu skrze svůj personal mail, kam byste mi pak mohli napsat všechno, co nechcete psát do komentářů :D (koment s vašim mailem bude následně smazán)
Nabídka se vztahuje pouze k tomuto článku ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 12. října 2015 v 18:51 | Reagovat

Vidím že je to všude stejný xD

Navíc, je tolik věcí, na které by si šlo stěžovat a ani nevím jestli je to moje prokrastinace nebo srabáctví, které mi tu čest nedopřejí. Problémy přeci jen plynou z našeho osobního života, ať už jsou to vztahy... nebo v něčích případech škola, či cokoli jiného, důležitějšího, nepřehlédnutelného. Když ono je ještě divnější než vlastní hlavu s tím zatěžovat ostatní ( -_-). (Pravda psychologové by asi neměli co žrát)

Jak tak čtu, tak často zažívám i podobné stavy... kdo ne. Teda krom těch šatů. Ach ta dnešní mládež xD. (Namlouvám si, že první sníh to změní, v tom tkví má víra)

2 PandaGirl PandaGirl | E-mail | Web | 12. října 2015 v 21:13 | Reagovat

Na to, jak jsi "lína" byl článek v celku dlouhý :D :D
Ale tak je dobrý :) Jen chci zmínit, že já mám fakt ráda seriály! Css :D
Rozhodně lenost je metla lidstva. Taky odkládám všechno co jde :D ... Ehmm, asi bych se měla jít učit... zejtra píšu ... no nic :D

3 K K | 16. září 2017 v 15:49 | Reagovat

Hah, tak jsem to nestihla a na existenci tohohle blogu kompletně zapomněla...lol

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama