Říjen 2015

Co psaní to život - pojďte si zanadávat!

11. října 2015 v 16:46 Diary
No, většinou když píšu, tak si neuvědomuji, že žiju ve skutečném světě. Mé minuty utíkají, mé srdce bije, můj dech proudí, ale v jiném vesmíru/v jiné realitě. Neříkám, že na to, kolik toho cítím při psaní, jsou mé povídky adekvátní tomuto pocitu, ale pro mě je to snad víc, než následná kvalita.

Problém je v tom, že jsem neschopně líný člověk, který je neschopný se skrze tuto lenost někam dostat :/ ano, ano. Co s tím nadělám?

Nejspíš nic. Jen se hrozně bojím, že si zkazím budoucnost. Že jedna překročená minuta za hranicí přijatelné prokrastinace mě zničí.

Je to možné.

Jsem srab.

kAŽDÝ z nÁS cHCE bÝT jEDINEČNÝ...

7. října 2015 v 20:51 | kURO aI |  Psychoanalitika
...komu by se nelíbila pochvala: "Ty jsi jedinečná!"/"Bez tebe by svět nemohl pokračovat!"/bla, bla. Samozřejmě, že zní krásně. Ale už jen tímhle chtíčem - toužíc po originalitě, jsme všichni stejní. Každý z nás má přátelé řadíc se do určité sociální skupiny, sám do nějaké patří, má oblečení, které si v nějakém masokombinátu koupil jako někdo jiný - všichni jsme na první pohled stejní.

Jedno dítě z rodiny milionářů (-TT)

1. října 2015 v 23:22 | Kai |  whatever

Kdybych měla milion...

...byla bych zajištěná.