Odpočívej v pokoji

24. srpna 2015 v 23:01 | Kuro Ai |  Poezie
Nikdy není krásné psát takovouto poezii; mrtvé to z hrobu nevytrhne. Živé většinou rozpláče. Slova občas uchlácholí, že se má teď už dobře, že je nic víc netrápí a tak tyto básně trochu zacelují popraskaná srdce. Ale prázdnou postel nevyplní. Dřív nebo později člověk pochopí, že žije vedle něčeho, co nemůže pochopit (Coelho). Ale i přes to se sune dál. Každý právě prožitý moment se TEĎ stává minulostí. Odcházíme, jen naše činy tu zůstávají. Život zrozený ze smrti. A dál ozývající se svědomí. Ovšem jen díky němu vím, že lidstvo ještě všechno neztratilo.

Víš, co tím chtěl básník říci? (báseň je ve zbytku článku)




Tvář zesinala,
krev už z tváří vyprchala,
brána do nebe se otevřela,
duše vzhůru odletěla.

Jak memoriál psali,
jak lásku poslední mu dali,
tak poslední dotek si vzali
a slova svá mu pošeptali.

Vždy dělal to, co miloval
a ctnosti své si uchoval,
pro svou milou by život dal,
stejně tak za jejich děti pracoval.

Pak nač-li znova žít.
Vše co chtěl, to mohl mít.
Život šťastný chtěl - a tak má být,
že žil s tím a těmi, co nikdy,
nikdy nechtěl nahradit.








R.I.P.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama