Budapest / / / review (22.-26.7.2015)

30. srpna 2015 v 19:46 |  Cestopisy
Tento článek obsahuje hromadu fotek z našeho výletu, letmo doplněných textem - jedná se spíše o popis města, jak na nás působilo, jedinečná místa, která jsme měli možnost navštívit, a co byste podle nás neměli při návštěvě budapeště vynechat. Prosím, pokud se najde něco, co byste naopak doporučili Vy nám, budete velmi vítáni v komentářích!!
(BTW Fotografie jsou neupravené a úvodní fotografie v originální velikosti)




Tahle úvodní fotografie vypadá spíš jak Berlín, co?
Nu, což? :D V Budapesti jsme nalezly i kus Berlína, i to se stává, kultury se nevyvýjely odděleně! Každopádně je to Budapešť, tím si jsem na 110% jistá; a dokonce Vám i povím, že to je Heroes square, aneb. Náměstí hrdinů! Berlín to být nemůže, už jen z toho důvodu, že jsem zde v životě nebyla.

Abych začala o našem výletu do Budapeště, chtěla bych na začátek citovat jednu nádhernou ceduli, kterou jsem si zde koupila - BUDAPEST IS ALWAYS A GOOD IDEA! A je to pravda.

Přestože je Budapešť již třetí zastávkou mého "bezrodičovského" alá "počátkodospěláckého" cestování, je teprve druhým zápiskem v papírové formě turistického deníku. -- mimochodem je skvělé si ho vést! :D -- A první poznámka, kterou jsem zde uvedla? "Je to město studentů, kaváren, barů, klubů, mile naštvaných jedinců (s dobrou angličtinou), krásných památek, historie, přítomnosti. A hlavně spousty stylových lidí!"
Zdejší lidi - mluvím o lidech v našem pubertálním věku s rozpěním od 16 do 25, na zbytek jsem se nějak nezaměřovala - byli všichni, téměř do jednoho tak nesmírně stylový a milý! Je pravda, že trochu egoismu jim nechybělo, ale všechno to bylo v takové...správňácké míře.

Kdybych měla uvést příklad; hned první (nebo druhý?) večer jsme se s holkama rozdělily na dvě skupinky - kalící a nekalící. Já se zdržela v té první, jelikož kdybyste viděly ty ruinpuby naživo (Seznam ruinpubů a kavárniček, které jsem shledala nejlepšími naleznete dole pod textem <3!!), ale příběh se bude týkat skupinky druhé, která byla unavená a vydala se domů mnohem dřív: Samozřejmě, že i když jsme vlezly do pubu relativně blízko od našeho apartmánu, cesta domů každé skupince trvala minimálně 2 hodiny!
Ale ta první měla jinčí štěstí. Narazili u obřího ruského kola, kolem kterého se noc co noc válelo milion odpadků, na dva chlapce, kteří vypadali, že se vrací domů z práce. Čistě mimochodem v jednu hodinu ráno čekali, než se rozsvítí zelená na přechodu pro chodce a kola, aby mohli bezpečně přejet silnici téměř bez provozu a tam na sebe narazili.
Holky se jich zeptaly, jestli náhodou nevědí, kde je Astoria, apartmán, který si do teď nemohu vynachválit. Řekli i ulici a všechno, ale ten kluk na ně chvíli zíral, jakoby neuměl ani slovo anglicky (mám kamarádku, která má skěle barvitej popis situací, ve kterých se nachomítne). Každopádně jinak mluvil plynule - zeptal se jich odkud jdou, a když mu řekli i to, zůstal stát ještě udiveněji. Zeptal se jich teda na mapu, aby jim mohl ukázat cestu - tu měla naše skupinka. Zeptal se jich na kus papíru, aby jim to mohl nakreslit - proč by v 1 h ráno někdo chodil do klubu s kusem papíru? A po větě: "You don´t even have fakin´ piece of paper-?," se jal kolo chytit za řídítka, říct pro nás naprosto nesrozumitelnou maďarštinou něco svýmu kámošovi a pak jim, řekl, ať ho followují. Tak ho followovaly až k apartmánu. Jasně, že byl naštvanej, že místo toho, aby jel domů, musel tři puberťačky táhnout skrz město...

A jak jsem mluvila o té správňácké naštvanosti, tohle byl jen jeden z příkladů naštvaného, ale převelice ochotného měšťáčka, na kterého jsme narazily. Možná je to tím, že jsme holky... kdo ví? Ale už jen z toho důvodu to pro nás bylo naprosto super! V obchodech, supermarketech, oblečení - v těch chvílích se nám vždycky zdálo, že jsou na nás nepříjemní a ohrnují nos. I ještě doma v Praze jsme všechny četly, že tam doopravdy takový "domorodci" jsou. Nepříjemní a věčně naštvaní. Ale ve výsledku to naprosto není pravda! Stačilo se neurazit hned po prvním nepříjemném osočení a zkusit prohodit další dvě tři nervózní, milé, sebevědomé, nebo zmatené věty (jelikož každá z holek jsme jiná, každá mluvíme s úplně jiným způsobem) a ten druhý člověk se naprosto obrátil.
Je pravda, že když jsem ovšem rozbila kelímek před jednou kavárnou a má výborná káva se rozlítla všude kolem, tak obsluha nadšená nebyla a vypadala opět stejně škrkounsky, jako jinde a já neměla ani chuť si s ní povídat - ovšem bez jakýchkoliv protestů a otázek mi udělali kelímek s poloviční várkou kávy, kterou jsem předtím měla, aniž bych o to vůbec musela zažádat.
Jestli to byla všechno náhoda, nebo ne, kdo ví, ale já a i mých pět kumpánek jsme byly nadšené :)

Dobře, původně jsem sem chtěla naházet doopravdy hodně fotografií, ale teď jsem si to ověřila - jsem líná předělávat velikosti na přijatelné pro web a čekat, než se nahrajou, abych je mohla připojit k textu, takže možná spíš někdy v budoucnu otevřu galerii, kde by tyto fotografie byly...stejně mi jde líp psaní a pro ty, kteří sem přišli především z důvodu památek, tak teď přichází část pro Vás, dítka má milovaná!

Pro památky, muzea, galerie a bujarou krásu v Budapešti nemusíte chodit vůbec daleko! Jako první bych Vám chtěla něco říct o Muzeum Teroru.
Já vím, já vím, památka to není (kliknutím na název skočíte na stránku) a pokud uvidíte stavbu, tak vyfotit se s tím nápisem ve stropě je téměř zhola nemožné!, ale jinak pár hodin uvnitř vydá za několik památek! Především doporučuji pro "milovníky" 2. světové války. I když milovník je možná špatné slovo, tak i z nezájemce a člověka o sploštělých citech to udělá roztřepaného poseroutku. Aspoň na chvíli, kdy na něj dolehnou slova od lidí, kteří vyprávějí o průběhu války v Maďarsku, o střídání režimů, vyprávějí o tom, jak viděli estéáky zabíjet jejich rodiče, nebo naopak zabavovat jejich děti, odjezd bratrů a sester do koncentračních táborů, nebo třebas jen sklepení s křížky a jmény na zdech, nebo šibeničním hlášením. Vše navíc v domě, který byl jak jednou tak druhou stranou plně využíván i s věznicí v podzemí. S holkama jsme tam byly téměř 4 hodiny. A i pokud sem půjdete s kocovinou...je zde chládek. Hlavně ve vězeňské části.

Dále o zdejších synagogách a židovské čtvrti! Nejvtipnější bylo, jak se občas stává, zapomenout na nejdůležitější židovský svátek - Sabat - a chtít si jít koupit super kafe do jejich čtvrti, nebo navštívit synagogu v pátek! Jasně, holky!! Samozřejmě, že jsme geniální :D Jde snad jen o to, že ze všech pěti dnů, kdy jsme tam byly, se nám první den nechtělo dávat peníze za předražené vstupné (kolem 3000 HUFů (300kč)) do nejstarší evropské synagogy, ale když už jsme se rozhodly, že teda jo, byl Sabat. A s odjezdem v neděli jsme se tam tudíž nepodívaly.
Aspoň ale z venku se zastávkou na "rozlité kávě" (viz. poznámka nahoře) a poté procházkou po židovské čtvrti, kde jsme se zatoulaly do nádherné street synagogy. Tam byl vstup pouze za takových 300 HUFů, což je s přepočtem na naše něco kolem 30 kč. (Hrozně mě začalo bavit jejich forintům říkat hufy. :D ) Navíc zde zrovna probíhala i výstava nějakého umělce...fotografa...jehož jméno jsem nikde nenalezla. Za 30 korun dvojitá prohlídka, mé srdce plesalo!

Samozřejmě, že bych mohla pokračovat vychvalováním Vajdahunyad zámku (který vypadal trochu jak z písničky od Celeste - Crushin´my fairytail), City parku (snad s milionem zamilovaných párů!! Ne, vážně! Tohle město bylo plné ultra hustých, stylových, zvláštně milých lidí, kteří měli svoji drahou polovičku!), Rybářskou baštou, Budínským hradem, Parlamentem (což oboje jsou doopravdy nádherné stavby a představte si takovou pařbu v tom jejich parlamentu? Klouzat se v chlupatých ponožkách po navoskované podlaze?! Když jsme si tohle představily, pozorovaly jsme ten palác asi deset minut s odkapávajícími slinami. Vážně Vám otevřu tu galerii s fotografiemi, jo, jo.), úžasnými mosty a vlastně Vám i doporučit i místa, na který jsme se kvůli 40° vedru a kocovině nemohli doplazit, nebo třeba další muzea, (můžete si v jednom v zádveří vyzkoušet plynovou masku :3 ) jehož výprava nám o pár minut utekla, ale! Pozvu Vás s námi už jen na jedno místo. Opět nábožensky založené, i když jako ateistovi mi chyběla všechna ta víra, tohle místo mi ji opět málem dodalo.

Bylo skrz na skrz prolezlé krásou pohádky, které se lidé rozhodli věřit, úžasem a vírou samotnou. I já měla co dělat, abych nešla, nepokřižovala se svěcenou vodou a nezhroutila se na klekadlo pod honosností i přívětivostí, přeplácaností i skromností onoho místa!

Skrz Budínský hrad se zjímavou výměnou stráží jsme se dostali pod Baštu, až k Matyášovu Chrámu!/!

Prostě jak z pohádky!!!
Navíc pokud máte dostatek hufů (haha, jsme chudí studentíci, byly jsme rády, že jsme se vůbec podívaly sem) je vevnitř i muzeum, kde je vystavené královské roucho a korunovační klenoty, aspoň co jsem pochopila z obrázků. A ještě jsem si zadarmo (nenáviďte mne, sama nemám ráda, když to někdo dělá a teď já) poslechla něco o historii od aglicky mluvící paní průvodčí, která právě vyvedla nějakou skupinku z rytířského sálu: napřed se jednalo o kostel, který měl být přestaven na mešitu, tudíž zde byly vidět určité muslimské prvky (kopulvité oblouky, silně zdobené sloupy - na fotografii vlevo i vpravo), než se opět stala novogotickým chrámem.
Jo a měli tam nádherné vitrážované okno s beránkem, což bylo prostě ťuťu, ale ani profi foťák a ani polaroid, NIC, nebylo schopno to vyfotit, jelikož to bylo proti světlu. Ale v paměti zůstal velmi krásně :)



Tím bych ráda zakončila památky a vrhla se na nahoře slíbený seznam kavárniček a klubů.
ALE snad bych ještě před tím mohla zmínit pár úžasných obchodů -- a nejedná se o velká centra... spíš taková malá...alternativní...podivně úžasná...pokoupítka ^^*

Na posledním místě bych Vám ráda představila: Zvláštní Vintage shop hned vedle kavárničky Blue Bira Cafe, naproti street synagoze!! Jak jste si nejspíš všimli, jméno mi uniklo - ovšem naleznete zde spoustu blbůstek, jako úžasně vypadající náušnice z matiček, počítačových klávesnic, nebo překvapivě levné plakáty na zeď se znamenitými potisky + super zvláštní oblečení, kde když zahrabete, naleznete nepřekonatelné a NENAPODOBITELNÉ kousky... Stojí to za to aspoň nakouknout + si zde můžete dát další kafe :D

Na druhém místě bych Vás pouze ráda varovala - pokud plánujete cestu do Budapeště, NIKDY NENAKUPUJTE U HLAVNÍ TŘÍDY!!! To si nechte na doma.

Protože když zajdete za roh, okamžitě na Vás čeká plno zajímavých obchdodů. A ty se právě všechny usídlili na prvním místě, avšak já se rozhodla vybrat pouze jeden jediný >>> Vítejte ve Szputnyiku!!! (přejdeš sem kliknutím na název)
Proč by někdo fotil v obchodě? Snad jen maniak na hodinky jako já! A i když jsem si žádné nekoupila, nadchla mě kompozice kol a hodinek s kolem, ale tohle nadšení bylo naprosté nic se zbytkem obchodu a například tričkem s kocourem Šklíbou (Cheshire cat) a dalšími úžasně úžasnými <3


A jakožto město kavárenských povalečů a studentů, což by se dalo možná považovat za synonyma, je tu seznam kavárniček,pubů a vykalených míst, které musíte navštívit!! :D

Kavárny/puby/hang-out místa:

My little Melbourne (#mylittlemelbourne) - nádherné prostředí, profesionální káva a superzdravé občerstvení. Láska na první pohled. Přijatelné ceny. Angličtina na úrovni mezinárodního pokecu o politice a "kde jste strávili včerejší večer".

Bistro and restaurant Konyha - odtamtud je vlastně fotka nahoře s gaspachem, kávou a cedulí z Buda :)

Központ Cafe - což je všechno v židovské čtvrti téměř na stejné ulici, ale na snídaně alá obědy jsme to měly doopravdy blízko, tak proč si tam neskáknout?

Ramenka - sice se nejedná úplně o typické jídlo, ale kvalitou to bylo (pro některé z naší skupiny) to nejautentičtější, co kdy ochutnáme. Já doufám, že někdy se snad...nějak...propašuju do japonska, ale není tu moc procent a proto jsem byla ráda, že jsem se mohla nadlábnout. POZOR: Jsme žrouti a s tímhle jsme měly doopravdy problém !! (Nakonec ale úspěšně dojezeno)

Karavan street food - jo, tak tam jsme dost turisticky trapčily s foťákem, tož pravda jest. Ale víte, co tam měli výborné? ZMRZLINY!! Pravé home made nanukáče z pravého ovocíčka, ale jelikož je to hned vedle Szimpla Kert, tak jsem už byla trošičku "nadraná"... no... co si budem nalhávat, nadraná natvrdo a bez uvozovek :D Ale i tak co si pamatuju - nejroztomilejší karavaní pobočka! :D

Szimpla Kert - a jak už jste asi pochopili, Szimpla není restaurace. I když v podstatě jídlo tam myslím (úplně vzadu v přízemí) podávali taky. Je to to na fotkách nahoře a ještě určitě nějaké fotky z Szimply zveřejním!

Instatnt - byli jste někdy v pražských Karlových lázních? No, tohle bylo docela podobné, až na fakt, že Instatn byl v polorozpadlé budově a byl to atypicky typický ruinpub.

Dále tam je Ruské kolo, které je prostě neuvěřitelné! Je na náměstíčku s poloprázným klubem Akvárium, jelikož v létě byli všichni vyvalení venku, chálili na trávníčku, vstřebávali alkohol, pokuřovali, spali, žili! Taky jsme si vzaly pizzu a gin s tonicem a udělaly vlastní kolečko. Jednou za námi přišel nějakej kluk, že mu kámoš usnul a začal si s námi povídat; jednou kluk s holkou, že mají za úkol sehnat jednu pusu od holky; jednou se nás zeptali, jestli je máme rádi (v zájmu hry flaška) a za dvě prosezené hodiny (možná i víc) ani minuta nudy!

Nakonec bych ještě chtěla doporučit jejich LANGOŠE!! A hlavně ty NASLADKO!!! Ne, vážně, langoš s nutelou byl ultra dobrej! A zase - velký tak, že nám to dělalo problémy a to nám nedělají problémy dvojitá menu v Praze!

A pokud Vám zbyde dost peněz, určitě můžete navštívit Boutique Bar - určitě si nechte doporučit koktejly, protože přesně vědí, o čem mluví! A pokud chcete vědět, co chutnalo nejvíce mně? Ptejte se po Derby ;)


Tím bych zakončila náš Budapešť výlet - pokud budete mít nějaké otázky, nebo se chtít na cokoliv zeptat, můžete napsat do komentářů otázku a já zodpovím vše, co budu vědět :D
Pokud máte nějaké připomínky, nebo dodatky, co jsem opomenula - určitě se ozvěte taky!

Doufám, že si někdy na Budapešť najdete čas, protože:
Budapest is always a good idea!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gréti Gréti | Web | 30. srpna 2015 v 21:47 | Reagovat

Klamala by som, keby som teraz tvrdila, že mi tvoja rekapitulácia zážitkov z Budapešti nič nedala. Práveže naopak. Bolo úžasné prežiť si všetky dojmy veľkomesta očami nezávislej študentky a prvý raz vdýchnuť ten všemožným sviňstvom zamorený vzduch (nevýhoda veľkomiest s veľkou premávkou. No čo už :D). Ten chlapík, čo vynadal tvojim kamarátkam za to, že zo sebou nenosia papier (preboha, kto zo sebou nonstop všade nosí papier? xD) a napokon ich dokonca odprevadil musel byť podarený :D Je pravda, že Maďari sú veľmi veľmi hrdý národ (to čo je ich je sväté), ale za to sú to veľmi prívetiví, milí a nápomocní ľudia :333 (Pokiaľ nepríde na konflikt Slovensko-Maďarsko, keď im duch Uhorska stúpne do hlavičiek :D)
Čo ma však nadchlo asi najviac bola predstava dohovárania sa v Maďarsku po anglicky :D Maďarčina je takpovediac môj druhý materinský jazyk a preto je ťažké si predstaviť, ako neskutočne nezrozumiteľná a skomolená musí byť pre nič netušiaceho Slovana - či už Čecha alebo Slováka.
a keď sme už pri tom, určite raz navštívim niektoré miesta, ktoré si odporučila, teda kaviarne a reštaurácie. Alkohol je vec mimo mňa. A keď tak nad tým rozmýšľam, nemám rada ani kávu. Hmmm, predávali tam aj nejaký dobrý čaj? :333

Teraz sa na teba hnevám. Opisy a obzvlášť tie dlhé, sú tou najúžasnejšou vecou pod Slnkom pre spisovateľov, pokiaľ správne odhadnú ich umiestnenie a dôvod. U teba som sa zo siahodlhým (alias "nudným") ešte v živote nestretla a to buď preto, lebo si žiaden nepoužila alebo si ho zamaskovala tak dobre, že sa nedal identifikovať (čo znamená, že bol dokonale relevantný). Taktiež som tvoj článok "nechala som sa inšpirovať ff pojašených trinástiek a tak vám predstavuje svoju vlastnú Mary Sue, ktorej polovicu životného príbehu vysypem rovno v prvom odseku (aby som vás zbytočne nenapínala)" zatiaľ nečítala... Ja vážne nerozumiem, o čom mi to tu prosím ťa pekne melieš.
Hovoriac o dlhých vetách. Ak mi dáš desať riadkov priestoru, napíšem ti obsah i zo zápletkou jedného celého príbehu do jednej jedine dlhočiznej vety. Na tom, či bude dobrá záleží od toho, ako ju postavím a do akého kontextu ju vložím. Znovu, nejde o dĺžku ale o použitie. Niektoré deje si vyžadujú jednu možno dokonca viac dlhých viet, iným naopak stačí, ak kydneš na papier jedno slovo a za ním buchneš jednu bodku. Umenie spočíva v odhade. Ak to urobíš zle (buď je to dobre, alebo zle, stredná cesta neexistuje), môžeš to jasne vidieť dokonca z vesmíru a ty sa podľa mňa k svojim dielam staviaš až priveľmi subjektívne. Keby si niečo také okaté urobila, mám taký pocit, že by som si to všimla a dala by som si tú námahu upozorniť ťa na to. So don´t give me that bullshit, ok? Najradšej by som za to na teba poriadne nakričala (tento komentár píšem už po druhý krát, pretože stupídny počítač, a pokiaľ mi pamäť slúži, nervy povoľujú. Ale skutočne, čo si sa mi to prosím ťa pokúšala nahovoriť o svojich dielach?). Si úžasná spisovateľka a tak to aj zostáva - tvoje tvrdenia sú nerelevantné a nesprávne. Ak máš opačný názor, tak sa radšej usmej a prijmi ten môj :)
Uf, za ten kompliment ohľadom dialógov sa ti musím veľmi pekne poďakovať :333 Začiatkom leta som totižto mala akúsi epizódu hlbokej dialógovej depresie, keď som mala pocit, že všetko, čo vložím medzi úvodzovky nemá dušu ani tvár. Teraz som zasa začínala naberať na pocite, že sa ako tak dostávam na správnu cestu a to, že si mi to od kvitovala ma v tom len utvrdilo. I keď je stále čo obrusovať a vylepšovať, neobvykle dobré tušenie z napísaného je k nezaplateniu :3

2 rovnejinak rovnejinak | E-mail | Web | 5. září 2015 v 18:11 | Reagovat

Budapešť byla taky jedna z možností, když jsme plánovali (a stále plánujem) s kamarády dovolenou. Ač nejspíš nikde (nikdy) nebudeme tak aktivní v prozkoumávání, rozhodně potěší tolik pěkných míst k návštěvě a Maďarsko se hned bude snáze prosazovat. *Když on člověk by se chtěl podívat na tolik míst -_-*

3 Ariven Ariven | Web | 5. září 2015 v 19:57 | Reagovat

Budapešť... Jak mi bude 18, hodlám někoho donutit, aby tam se mnou o prázdninách vyrazil :D
O Muzeu teroru slyším poprvé, nicméně vypadá to zajímavě. A jak popisuješ to zpracování, hlavně vyprávění od lidí, co válku opravdu zažili... Myslím, že by to na mě mohlo zapůsobit i víc, než když jsme byli se školou kdysi v Terezíně, kde nám akorát vyprávěla průvodkyně. A mimochodem, tu střechu mají hrozně chytře vymyšlenou.
A Matyášův chrám vypadá úžasně *.* Celkově se mi hrozně líbí tyhle chrámy a katedrály... Ty prapory tam jsou normálně, nebo to byla nějaká zvláštní příležitost?
Ten týpek s (respektive bez) "fakin' piece of paper" musel stát za to. Ale tak, hlavně že je nakonec doprovodil :D
Vypadá to, že sis Budapešť vážně užila a tímto článek jsi ještě zvýšila mé odhodlání ji jednou navštívit. Rovnou děkuji za tipy, kam všude zajít :D Plus já samozřejmě nemůžu vynechat Operettszínház (i když se svým štěstím úplně vidím, jak v létě 2017 zrovna nebudou hrát nic zajímavého a já to přeci jen vynechám :D ).
Jinak co se tipů úplně na konci týče, My little Melbourne vypadá fantasticky *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama