Neschopnost organizace

27. července 2015 v 21:11 | Kuro Ai |  Psychoanalitika
Vím, že to někam odložím a pak to tam nenajdu! (Nina)

Tak snad nebudu jediná, kdo to tak má, jelikož logistika nad vlastním systémem je docela dost těžký obor k pochopení. Jeho prozkoumání a ovládnutí stojí (aspoň podle mého) hromadu úsilí, potu, krve a především mozkových závitů. Veškerá organizace, ať už nad bordelem psychickým nebo fyzickým se odehrává především v naší hlavě - a tam je taky třeba začít. Hezky každý sám u sebe, svého bordelu a své hlavy.

Připravila jsem si pro Vás pár poznámek, které jsem si časem vytvořila, abych JÁ zvládla SVŮJ bordel (moc se mi to nedaří, občas něco udělám polovičatě a ejhle, má občanka je pravděpodobně stále na výletu v Budapešti… již už beze mě…) a zároveň napsala svůj názor na to, kde se vlastně takovej neorganizovanej bordel bere a proč zůstává.



1. Bordel "na stole"

To je ta část nepořádku, která se časem aspoň na chvíli objeví u většiny z nás (ne u perfekcionistů a lidí trpící panickou hrůzou z nepořádku). Člověk si přijede z dovolené, vrátí se domů z práce a na tu chvíli, kdy před rozvalením na gauč, hodí všechno na zem do zádveří, nebo na stůl, má bordel. Jistě spousta z nás se během individuálně dlouhé chvíle zvedne a tento nepořádek uklidí… ale jak jsem řekla: individuálně dlouhé.
Tímto druhem bordelaření netrpí přílišná část populace, pokud vyjmu mužskou část adolescentů (nebo mužů celkově) a výjimky u žen (btw je jich čím dál víc). Ta, která jím ovšem trpí, jistě zná pocit, kdy si člověk sám promluví do duše a řekne si: Dneska to uklidím. Jenže ne. Veškeré suvenýrky, papíry, účtenky, oblečení apod se na zemi hromadí každou minutou, hodinou, dnem… A to ještě pokud se jedná o jedince líné (kdo jiný by taky něco takového dělal, že?), nebo ty, kteří nemají moc času na pobyt doma. To je pak snad ještě horší, než lenost. A teprve když se něco takového skloubí, to je patálie!
Jediné, co tady pomůže, a perfekcionisti se nejspíš zaradují, je preciznost. Dril a preciznost. Protože v tu chvíli, kdy zrovna máte chvilinku čas, přece nemusíte jít uklízet, ne? Můžete začít psát článek na blog a na nepořádek se pouze z dálky koukat - můžete dělat tolik jiných věcí, než jít uklízet právě teď!
A přesně takhle se z tohohle místa nikdy nepohnem…


2. Bordel "v hlavě"

Tady bych řekla, že není potřeba moc co dodávat. Každý se minimálně jednou v životě musel seknout (minimálně zkouškové období při studiu) a říct si, že tolik věcí, co si naplánoval, nemá možnost stihnout/naučit se/zvládnout. I perfekcionista. A ty bych v těchto chvílích politovala nejvíc, protože kdo jiný by se mohl ohledně nějakého nestíhání stresovat víc?

V autoškole mi pořád dokola opakovali hlavně jednu věc. A tou bylo: dělat věci postupně. Step by step, move by move.
Neříkám, že to je lehké. Hlavně pokud je člověk v nějakém určitém druhu "stresu", tak mu už jen představa, že by teď měl dělat jenom jednu věc a soustředit se jen na jednu věc, musí nahánět husinu. Ale copak máme deset hlav a dvacet rukou? Ne. I přestože mi v té autoškole říkali tohle, chtěli po mně, abych sledovala i všechny značky a chodce, semafory, výjezdy, vjezdy i auta. Ale pak jsem pochopila jednu věc. Většinou, se na té silnici, neobjeví všechno naráz. Jedeš, hele, semafor, jedeš dál a odbočka, výjezd, pozor chodec… Ano, člověk se nezastaví. Ano, člověk je neustále v mentálním pohybu, co se týče bordelu v hlavě. Ale brát to může problém za problémem, list za listem, předmět za předmětem, situaci za situací. Ne vše naráz. Ne vše hned. A ne vše tady.

Je zajímavé, jak moc se od sebe hlava a stůl liší :)


3. 2+1 aneb. 24+7

ČAS.
Bordel "v čase".
Nestalo se Vám to někdy? Ne? Tak to patříte k těm šťastným jedincům, co se drží ve šťastné skupině přežití a smutné skupině života. Umíte říkat ne, víte, co chcete a zároveň nejste nenasytní a nechcete všechno.
Já jsem ta, co chce všechno. A ždímu z života vše, co se dá. Ale přežívání mi úplně nejde. I přes to všechno mám neskutečný bordel v čase, který do sebe spojuje první i druhý druh nepořádku.
Zorganizovat si čas stojí úsilí i jednotlivě separované akce. Dril, preciznost i soustředění. Čas je z nějakého zvláštního důvodu nafukovací, jen lidé poslední dobou nalézají zvláštní zálibu ve slově prokrastinace, klid a pohoda. Ne. Čas v sobě nemá definici ani jednoho z toho.
Jen tak mě napadlo najít si definici času, tak jsem si otevřela svůj super oxford slovník a ten mi našel definici času napsanou na stránku a kus. Ale jedna věta z té stránky, která charakterizovala "period of time" mě zaujala. Zněla: the amount of time available to work/action. Ano, to work. K práci. K akci. K žití. Pokud se zrovna nejedná o odpočinek, ale jen o zmatené pobíhání sem a tam s myšlenkovými pochody o tom, jak nic nestíháme, hromaděním se nepořádku v paralelní místnosti i v té současné a ve výsledku pouhé sezení a udělání vždycky kusu věci, pak s jejím přestáním a děláním zase nějaké jiné?
Ne.
Stop.

Říká se, že se od rozdělané práce neodchází a je to pravda..



A lidi z nějakého důvodu přestali vše stíhat. A přestali stíhat dokonce i lidi, kteří toho nemají tolik na práci, viz věta o prokrastinaci a pohodě výše.
Jednou mi kamarádka řekla: Lidé se občas diví, jak je možné, že stíhám tolik věcí - práci, světové repre ve sportu, gympl… Ale nemají vůbec pravdu. Nestíhám stejně jako oni, jen mám víc věcí na nestíhání. A ta holka se nepletla. Jen vždy dokončovala jednotlivé věci, znala dril i preciznost, pracovala v současnosti, a když už něco dělala, tak to bylo na 100%.


A díky tomu byl její čas nafukovací a tráva za jejím plotem byla tak zelená a obstarávaná, že ani neměla čas na to koukat na jinou :)




(with motivational screenshots - written at phone)



A co Vy? Trpíte organizační neschopností??
Vaše Kai :3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama