Červenec 2015

Dokončené

31. července 2015 v 23:30
Kliknutím na obrázek se dostaneš k informacím o příběhu:


KAPITOLOVÉ




JEDNORÁZOVÉ



1. Chůva

27. července 2015 v 21:31 | Kai |  Half-minute horror stories
>><<

CHŮVA


Skříň do dětského pokoje přece nepatří… Ve skříni se schovávají bubáci.

Neschopnost organizace

27. července 2015 v 21:11 | Kuro Ai |  Psychoanalitika
Vím, že to někam odložím a pak to tam nenajdu! (Nina)

Tak snad nebudu jediná, kdo to tak má, jelikož logistika nad vlastním systémem je docela dost těžký obor k pochopení. Jeho prozkoumání a ovládnutí stojí (aspoň podle mého) hromadu úsilí, potu, krve a především mozkových závitů. Veškerá organizace, ať už nad bordelem psychickým nebo fyzickým se odehrává především v naší hlavě - a tam je taky třeba začít. Hezky každý sám u sebe, svého bordelu a své hlavy.

Připravila jsem si pro Vás pár poznámek, které jsem si časem vytvořila, abych JÁ zvládla SVŮJ bordel (moc se mi to nedaří, občas něco udělám polovičatě a ejhle, má občanka je pravděpodobně stále na výletu v Budapešti… již už beze mě…) a zároveň napsala svůj názor na to, kde se vlastně takovej neorganizovanej bordel bere a proč zůstává.

Mýdlová křídla

18. července 2015 v 0:04 | Kai |  Diary
Bodnutí křídla,
i kdyby z mýdla.
Nová láska,
vždyť ani ta to není...
Další vráska
v řadě dobře špatných rozhodnutí.

Chci ho vidět?
Snad už nikdy víckrat,
chci ho jen cítit
a nechat se hýčkat.

Byla jsem hloupá?
Bylo to moc rychle?
I tak není má zhouba,
vždyť je dál než z Michle.

Bodnutí křídla,

i kdyby z mýdla.
Nerozdělí nás,
jelikož nejsme spolu,
láska neoslepí nás ---
--- ta již dávno šla k molu.

03 - Chyba nového života

6. července 2015 v 19:20 | Kuro Ai |  Chyba nového života
V minulém díle jste četli:
Smrt je možná schovaná za každým rohem, ale záleží jen na nás, jestli za něj zajdeme. Člověk se nikdy nemá ohlížet za minulostí, pokud chce žít spokojeně v přítomnosti. Spokojeně a bez problémů. Ve strachu a v režimu. Ale když se ohlédne, uvědomí si, že kolo se stále točí. A země je kulatá. Divia se ohlédla, pochopila a kolo jí právě převálcovalo.



Bruneta se narovnala.
"Je čas na smrtící injekci?"
Smrtící?!
"Vidělas, jak jí očima projel strach?" Zasmál se znova muž, chraplal a než jsem se nadála, seděl vedle mne a pevně mě přitiskl k sedadlu.