Červen 2015

Co čtu

30. června 2015 v 23:47
No, napadlo mě, že se s Vámi podělím o nějaké super příběhy, na které v blogové sféře narazím, které si oblíbím, nebo jen ty, které jsem přečetla/mám rozečtené.
U kategorie rozečtených bude jen krátká anotace, o čem daná povídka je/má být - z 99% bude použita Vaše vlastní anotace (hezky v uvozovkách, abych neporušila autorská práva) a pokud žádnou nemáte, napíšu tam Můj vlastní komentář, kterým zkráceně ohodnotím Vaší povídku.
Pokud by někdo měl zájem o kritiku a další věci, mám v plánu něco takového zavést, ale jen pro povídky dokončené. Nejspíš bych tomu někdy časem věnovala vlastní informační článek, na který potom naleznete odkaz zde.

Každopádně zde nebudu skladovat žádná drabblata, jednorázovky a další. Ale pokud někdo někdy objevíte nějaký super příběh, který by stál za to si přečíst, budu ráda za doporučení :)
PS: Najdeš kliknutím na banner.

Mějte se famfárově!!
Kai <3

(Ni)Kdy být sám za sebe?

29. června 2015 v 22:28 | Kuro Ai |  Psychoanalitika
Každý se sám narodil. Každý sám zemře. Tak proč trávit celý život s někým?
(-Kuro Ai)

02 - Chyba nového života

29. června 2015 v 19:20 | Kuro Ai |  Chyba nového života
V minulém díle jste četli:
Divia nemyslela. Divia necítila. Divia nevnímala. Divia byla pouhá skořápka sebe samotné, jako prázdný květináč s hlínou. Jenže co se stane, když do květináče, který měl zůstat navždy prázdný někdo zasadí semínko? Jak moc tím dokáže pobouřit zákon funkční prázdnoty?


Divia zalapala po dechu.
Kdyby mohla, hned by si přitiskla ruku na pusu. Také jí cuklo v paži. Přesto se nepohnula ani o píď. Strnula. Nejen tím, že to bylo poprvé, co se jí to stalo; strachem z neznámého. Ale také z toho, že nevěděla, jak se dnešní lidé za rebelii trestají. A nebyla už tohle rebelie? Udělat něco, co ostatní nedělají? Něco nepovoleného? Zvláštního?
Barevného?
Divia nevěděla, kolik zastávek přejeli, jak dlouho ještě žena mluvila do vzduchu, ale dostala o ní strach.
Nedělejte to, znělo jí hlavou, která poprvé myslela. A bylo to příjemné. Nestojí Vám to za to! Mlčte už!!

01 - Chyba nového života

22. června 2015 v 19:20 | Kuro Ai |  Chyba nového života


Roky se již přestaly počítat, Země se přestala otáčet. Život se přestal žít. Lidé chodili bez duší s očima upřenýma pevně před sebe. Žili v dokonalé symbióze vidiny utopického světa. Vedeni jako marionety na provázkách. Životy pevně spjaty s monotónností. Bez nebezpečí. Věděli, že práci dostanou, že budou mít rodinu, že nebude třeba ani o píď více hnout prstem a dostanou to, co všichni ostatní. Nebudou se muset o nic snažit…
V práci se dělalo téměř to samé, vše odedřely stroje. Ve školách se testy psaly jen ze zvyku - nikdy více proti nim nepadlo žádné křivé slovo. Veškerá vědomost se do dětí vpravovala za pomoci injekčních stříkaček, které dostávaly každý večer od soukromých doktorů. I ti už zapomněli, co přesně za látku svým pacientům do těl vpravují. Ale bylo to jedno. Každý dělal svou práci. Svou mrtvolně jednolitou část.
V tomhle dokonalém světě se nikdo neptal.
A všichni upírali oči pevně před sebe.

Chyba nového života

20. června 2015 v 22:32 | Kai |  Kapitolovky

Chyba nového života

Stav: 3/3
Žánr: antiutopie, lovecraftovská povídka

Děj: Je pozdě na to se začít snažit něco změnit. Je pozdě na to stát se rebelem. V této době již není možnost utéct z nového režimu. Tentokrát zakořenil příliš hluboko do strachu lidí. Do pohodlnosti a jednoduchosti. Lidé přestali přemýšlet již dávno. Vedlo to k tomu již několik století.
Ale v každém systému se může objevit chyba.


Varování: ...
V jednu chvíli střídám er a ich formu - stěžuje to čtení, ale byl to záměr; pokouším se znázornit přechod v myšlení hl.postavy...



Budu velmi ráda za jakýkoli komentář :)
Vaše Kai

Kuro Ai, aneb. Kdo jsem?

20. června 2015 v 11:43

Kuro Ai,

to je jméno, pod kterým vystupuji na blogové scéně a na jakékoliv jiné scéně umělecké. Je to už pár let. Toto jméno vzniklo ale ještě mnohem dřív - řekla bych tak mezi mým 10-11 rokem života, kdy jsem aktivněji začala psát povídku pro moji kamarádku pod názvem Aki&Ed, a jelikož jsem daný bloček nosila všude s sebou a nechtěla jsem, aby někdo věděl, že jeho autorem jsem já (hlavně, když jsem to dala někomu přečíst), tak jsem vytvořila tento nickname.

Původně to byla Kuroi Neko, aneb Černá Kočka, ale pak se to nějak (bůh ví jak) změnilo. Možná kvůli tomu, že jsem chtěla používat zkratku: KAI. Uvolnit.
A má tvorba se začala odvíjet tím směrem.

Začala jsem psát skoro surrealistickou a fantasy prózu - zakládala jsem si na vypíchnutí zajímavých detailů, psala nesmírně automatizovaně a hlavně s velkými fantasy prvky. Vlkodlaky, zvěromágy, anděli, DUCHY... vlastně všechno kromě "hodných" upírů jsem milovala od roku 2003, protože v ten rok jeden prazvláštně důležitě postradatelný člen naší rodiny opustil tento svět v dálné Kanadě a to co se stalo v tom roce bylo doopravdy prazvláštní a nepochopitelné.

Celkově se mi v dětství stávalo spoustu zvláštně nepochopitelných věcí. Později jsem to vždy připisovala dětské fantazii, ale ten pocit, že zas tak moc fantazírovat nedokáži je doteď zvláštně silný.

A co jinak bych Vám měla říct?

Jakou hudbu mám ráda? Co za školu dělám, nebo kde pracuji? Kolik mi je let? Charakterizovat se ve třech slovech, jak často chtějí na pohovorech? Co za hry hraju? Jakou politickou stranu uznávám?

Ne, tohle nezajímá nikoho z Vás a pokud ano... tak vždy jediné, co stačí, je zeptat se.

A proč jsem založila tento blog?

No... proč lidé zakládají blogy? Chtějí být zajímavý? Chtějí se vytahovat? Chtějí si postěžovat?

Hahaha.
Ne.
Všichni, které jsem potkala, si zakládali blog za jedním jediným účelem, se kterým každý (polo)umělec vytváří svá díla.
Chce světu sdělit svůj názor.

A pak už záleží pouze na světu, jestli poslouchá... a na umělcovi, jak moc bojuje.


XOXO
Vaše Kai

Každý kdo hledá, nalezne

6. června 2015 v 18:57

Vítám Vás na svém blogu.


Na chvíli jsem se zamyslela nad tím, jak se vlastně úvodní články píší. Chtěla jsem zavřít ten svůj a jít hledat inspiraci na jiné "nové" blogy. Ale hned na úvod Ti, milý čtenáři, o sobě něco prozradím - už bych se k napsání tohoto článku nevrátila.

Jedná se o můj druhý blog, z čehož první byl aktivní po celé tři roky... pokud bys ovšem aktivitou nazval permanentní neaktivitu, odkládání vydání článků apod. Ráda bych měla spřátelené blogy a četla si povídky, které napíšeš Ty, nebo někdo jiný a chci to zkusit hecnout i s tímhle blogem, ale nezaručím se za výsledek. Jsem doopravdy nespolehlivý člověk, nebo alespoň v těchto věcech.

Jak si nejspíš již pochopila, šlechetná osobo čtoucí tento článek (dobrá podlézací věta, co? :D ), můj blog je zaměřený na příběhy. Když se nad tím hlouběji zamyslím, nerada říkám "povídky", protože wiki charakteristika povídek je nějak taková:
"Povídka je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román. Od románu se liší také tím, že zachycuje pouze jeden aspekt života, ne život jako celek. Hlavními rysy povídky jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy." Ne, pouze to doopravdy nepíši :D

Myslím si, že si tady každý v průběhu času přijde na svoje - přes básně, psychologické romány, vtipné povídky, drabble, new weird, romantiku, yaoi, fanfiction, dramat, pohádky, "pověsti", různé pokusy, recenze, tak možná i nějaké skromné žvásty (nebo nadávky) z mého deníku, nebo psychoanalytika (má oblíbená). Teď už je jen na Tobě, jestli se někdy vrátíš, nebo ne... ale nedoporučovala bych to v nejbližší době. Jak jsem již řekla, nepatřím k těm nejrychlejším a nejaktivnějším blogerům :D

Ale budu se na Vás těšit.
Ať už poté přispějete nějakou věcnou poznámkou, nebo ne.

Doufám, že se tu ještě uvidíme ;)

Kuro Ai

PS: Budu se snažit oplácet každý komentář!! Snad mi to vydrží ^^